Před krátkým časem jsem napsal článek o tom, jak jsem začal přepisovat svůj mozek. Psal jsem o elektronických cigaretách. Jak jsem je zahodil a nekouřím. Je to pravda. Držím se toho a daří se mi to bez větších problémů realizovat. Jsem na začátku, já vím. Čas od doby posledního potahu není nijak extra velký, ale mně se v tomto nastavení mysli a v pohodě, kterou teďka mám, prostě líbí.
Mám v hlavě nastavený nový vzorec – nekouřím. Ne že nesmím kouřit a že si něco zakazuji, ale vždycky, když mě na chvíli přepadne chuť, snažím se si říct: „Žádné cigarety už do mého života nepatří“. Chuť zase odejde, když nedostane šanci.
Jakmile si můj mozek osahal novou změnu, chtěl jsem přidat další krok. Změnu mého digitálního života. Šel jsem na to razantně a jasně. Mám chytrý telefon, asi jako pomalu každý člověk tady v republice. Udělal jsem z něj nechytrý telefon. Vědomě.
Vypnul jsem data, skryl jsem ikony aplikací, které nepoužívám a které by mi mohly krást můj drahocenný čas. Přepnul jsem telefon do úsporného režimu. Sociální sítě nepoužívám už delší dobu. Facebook jsem smazal už dávno a Instagram jsem smazal až s tímto životním krokem. Využívám Pinterest, kde propaguju články na mém webu, a TikTok, který mám pouze na tabletu a za velmi specifickým účelem. Na sociálních sítích trávím tak možná deset minut týdně a to je všechno.
Vědomá dvě ťapnutí
Pamatuji si dobu, kdy neexistovaly chytré telefony. Vyrůstal jsem v ní. Byla k mání pouze pevná linka a jen v některých domácnostech. Sociální sítě, WhatsApp a další „vychytávky“ moderní doby nebyly. Tímto krokem jsem si chtěl tu dobu dávno minulou trochu připomenout. A nejen to. Zjistit, jak moc jsem na těchto věcech, jako je mobilní telefon, závislý.
V dnešní době asi nejde úplně stoprocentně vypustit mobilní telefon ze svého života a vrátit se do „osmdesátek“. Mám internetové bankovnictví, jízdní řády online a mail. Víceméně používám nejčastěji jen tyhle tři aplikace. Začal jsem přemýšlet, jak se době „bez chytrých vychytávek“ aspoň co nejvíce přiblížit. Jde to.
Vypnul jsem data na mobilu, zapnul jsem úsporný režim a přepnul telefon do černobílého módu – mozek chce barvičky. Pokud potřebuji něco náhle najít, zapnu data a zruším úsporný režim. Dvě ťapnutí. Vědomá. Udělaná ke konkrétnímu účelu. Trávím čas na internetu a před telefonní obrazovkou vědomě. To je velký rozdíl.
Neustále scrollování mi vůbec nechybí. Dar je, že mám spoustu času, který mohu využít pro sebe. Nepotřebuju vědět, jaké katastrofy se staly, o kolik co zdraží a jaká šílenost ve formě počasí nás už za rohem čeká. Přijde to, co přijít má, a je celkově jedno, kdy. Protože to je věc, kterou rozhodně neovlivním, takže se jí nezabývám.
Nevím, kdo z mých známých měl na večeři maso a kdo jogurt nebo nic. Žiju i bez toho, aniž bych viděl videa roztomilých kočiček před spaním. Dá se bez toho naprosto normálně a bez problémů fungovat. Nejsem dostupný pro někoho, kdo si zrovna řekl, že mi napíše nebo zavolá, protože něco chce. Reaguju v momentě, kdy chci já. Je to můj čas, který mi nikdo nedá zpátky, nevrátí mi nikdo ani půl vteřiny času, který jsem věnoval „jen tak“. Svůj čas trávím podle svého přesvědčení a vědomě. Čas je můj dar.
Netvrdím, že si internet nezapnu, ale na omezenou dobu. V čase, který mám volný, dělám věci, které mě obohatí jako člověka. Věnuju se svému webu, protože mě to baví. Rád se procházím a fotím zajímavé věci, o které se s vámi časem podělím. Je to koníček. Cvičím a posiluju svoje tělo. A samozřejmě chodím do práce.
Tohle je můj nový a další level pro normálního chlapa dvacátého prvního století tak, jak si ho představuji já. Nezávislého na nějaké barevné chytré krabičce, svědomitého a v neposlední řadě disciplinovaného. Tohle je pro mě svoboda. Proč zrovna tohle? Protože nechci být otrokem věcí a situací, kterým se musím podřizovat proto, že jim nejsem schopen čelit.
Rozhodl jsem se jít cestou svobodného chlapa bez závislosti na moderních věcech, s vlastním rozumem a vlastním myšlením.